Přesně před dvaceti lety proběhla v Praze monumentální výstava mapující meziválečné umění v Československu s výstižným názvem Umění pro všechny smysly. Představitelé naší avantgardy 20.–30. let 20. století rádi experimentovali mj. se zvukem, filmem nebo elektrickým světlem. Najednou pouze vizuální složka uměleckého díla jakoby přestávala stačit. Přestože se umělci netajili obdivem k novým technologiím, neznamenalo to však, že by tehdy zanikla kresba nebo malba. 

Nejrůznější technika – především digitální, se čím dál víc zabydluje v našich domovech počátku 21. století. V našem slovníku se to hemží slovy jako "2D", "3D", dokonce i "4D". Dnešní grafický designér začíná mít těžiště své práce v kyberprostoru, neznamená to však, že by nutně musela zaniknout tištěná média. 

Rychle jsme si zvykli na mobily, tablety či inteligentní domy. Každý přístroj dnes musí umět něco navíc – např. telefony fotografují, navigují, přehrávají hudbu i filmy. To stejné umějí také tablety, navíc na ně můžeme psát i kreslit, ovládáme je dotykem a pokud chceme, aby voněly – můžeme je ošetřovat speciální kosmetikou. Zkrátka – máme k dispozici něco, co dokáže stimulovat všechny naše smysly a už nám to ani nepřipadá jako něco výjimečného. Napadlo mě zkusit připomenout – z hlediska designu zajímavé tištěné časopisy, které disponovaly či dosud disponují nějakým přidaným médiem.

3D časopis

Legendární časopis ABC odjakživa nabízel dokonalé papírové vystřihovánky. Mohli jste si doma postupně poslepovat středověký hrad, kosmickou loď nebo závodní formuli. Těch vyvolených bylo před rokem 1989 jen omezený počet. I když byl o časopis enormní zájem, jeho náklad se nezvyšoval. Pokud jste si ho chtěli koupit, museli jste se zapsat do pořadníku a čekat, až si ho někdo odhlásí. Anebo mít známou v trafice. Bylo to typické socialistické podpultové zboží … Záměrně jsem použil název 3D časopis, i když se v době vzniku "ábíčka" rozhodně nepoužíval. Časopis stále vychází, i když dnešní mladí určitě dávají přednost spíše budování virtuálního prostoru.

Fólie s písmem dvakrát jinak

Katalog písem firmy Letraset vlastně není časopis, ale v éře před příchodem počítačů hrál pro mě, stejně jako pro jiné grafiky velmi důležitou roli. Opravdický aršík přenosného písma od firmy Letraset jsem snad viděl až při svoji první cestě na vysněný Západ. Písma byla kvalitně natištěna na tuhé, a přitom pružné průhledné fólii, která umožňovala pohodlné a přesné protlačení a přetištění na papír. Bylo to kouzelné, mít možnost si z jednotlivých písmenek sázet vlastní texty! U nás byly Letrasety prakticky nedostupné, ale existovala česká napodobenina, která se nazývala Propisot. Dala se koupit pouze v Praze ve speciální prodejně v Mikulandské ulici. Propisoty byly navíc poměrně drahé, rychle zasychaly a při přenášení písmenka často praskala. Přesto jsem měl pocit, že získávám pravý poklad, když mi při mé praxi v propagaci ostravského obchodního domu Prior spolupracovníci dovolili vzít si z každého druhu jeden aršík. Nabídka písem byla v Propisotu dost omezená. Naproti tomu katalogy Letrasetu obsahovaly pro nás tehdy naprosto neuvěřitelné množství a bohatost druhů i řezů. Byly vytištěny na křídovém papíře, a proto se stávaly vyhledávaným podkladem pro přefocování, protože snesly i docela veliké zvětšení. Jenomže se nedaly jen tak sehnat! Do ciziny mohl jet málokdo, kanálem, přes který se získávaly jeansové kalhoty, videokazety nebo radiomagnetofony byli řidiči kamiónů, a ti v Německu do papírnictví moc nechodili. Někteří kamarádi tvrdí, že se dalo o katalog si do ciziny napsat, ale bylo třeba vědět kam, umět německy a mít přitom štěstí, že balíček s vaším katalogem neuvízne na celnici. "Svůj" katalog Letrasetu jsem dostal od zkušeného grafika, který právě získal úplně nový, a tak mi ten starý, postříhaný a odřený přenechal. Mám ho dodnes. Pochází ze Švédska. A svoji zlatou éru zažil při mém studiu na vysoké škole v Praze. Bylo to krátce po listopadové revoluci a vznikala první veřejná kopírovací centra.

V polovině 70. let 20. století zakládá Ed Benguiat spolu s Herbem Lubalinem  časopis U&lc (verzálky a minusky). Šlo vlastně především o maskovaný komerční katalog písmolijny ITC, jejímiž hlavními výstupy byly v 70. letech šablony písem na fóliích určených pro fotosazbu. V časopisu U&lc byla nejrůznějšími formami představována nejnovější písma z produkce firmy ale také práce písmařů jiných písmolijen. Vedle odborných recenzí a hitparád písem po vzoru hudebních periodik časopis U&lc přinášel také ukázky ilustrací a komerční grafiky. Pro mnoho českých grafiků znamenal U&lc  v době neexistence internetu možnost spojení s typografickým světem. Ještě začátkem 90. let si bylo možno časopis objednat, aby vám pak (i několik let) zdarma docházel. Velkorysá obchodní politika, a také nástup internetu však zapřičínily zánik časopisu. Poslední tištěné číslo vyšlo v roce 1999 a poslední webová verze je z roku 2003.

Vinyl a Kolobok

Na základní škole jsme měli výuku ruštiny a museli jsme povinně odebírat dětské časopisy "Kolobok" nebo "Věsolyje kartinki". Čas od času do nich byla vložena malá gramofonová deska z měkké hmoty s příšernou dětskou písní. Na začátku 90. let jsem se na veletrhu reklamy v Berlíně opět setkal s malými měkkými gramofonovými deskami – tentokráte to byly přílohy německého časopisu Lürzer's Archiv. Tehdy ještě nebylo zvykem do časopisů vkládat audio cédéčka – na vinylových deskách byly zvukové záznamy reklamních rozhlasových spotů. Časopis dodnes úspěšně představuje nejzajímavější reklamní kampaně z celého světa. Samozřejmě už existuje i v digitální verzi pro smartphony.

Na disketě

Časopis Fuse začali v roce 1991 vydávat Neville Brody a Jon Wozencroft s ambicemi rozšířovat hranice tvorby písma o nové postupy. Vedle californského Emigre byl tehdy Fuse nejvlivnějším časopisem v oboru. Tvorba digitálního písma byla na počátku 90. let pořád ještě v počátcích. Časopis se stal experimentální laboratoří a výkladní skříní takových designérských hvězd jako je např. G. Unger, E. Spiekermann, B. Deck, T. Frere-Jones, P. Saville, J. Barnbrook nebo J. Balley). Jednotlivá čísla byla vždy nějak tématicky zaměřena a představovala nejméně jednu novou autorskou abecedu, která byla k časopisu přiložena na disketě(!!!). V letošním roce vyšlo v nakladatelství Taschen kompletní vydání všech 18 čísel Fuse plus dvou úplně nových.

Kup si noviny, dostaneš CD

Z dnešního pohledu je až neuvěřitelně, že zpočátku mohlo stačit pouhých 1,3 MB využitelného prostoru na disketě! S masovým nástupem CD a DVD se v jednu dobu staly hudební CD samozřejmou bonusovou součástí nejen vybraných časopisů, ale také bežných periodik. I když se to netýká přímo designu, nemohu než připomenout zoufalou a většinou i marnou snahu zachránit neprodejné časopisy lákáním čtenářů na přiložená CD. Bohužel se to přihodilo i jednomu z nejpopulárnějších českých společenských časopisů – Mladému světu. Před rokem 1989 disponoval jedním z nejschopnějších týmů novinářů, kteří se ale na začátku 90. let rozutekli do jiných redakcí a kdysi slavný časopis pak nebyl ke čtení. Zajímavou dramaturgií přiložených hudebních cédéček se dosáhlo pouze toho, že si lidi časopis kupovali dokud cédéčka vycházela, pak už k tomu nebyl důvod.

CD jako tématická součást časopisu

Jiným příkladem jsou časopisy, kde jsou přiložená CD nedílnou součástí jejich struktury. Zvolená hudba nebo filmy pak úzce souvisí s programovou koncepcí časopisu a rozšiřuje jeho rozsah o pastvu pro další čtenářovy smysly. Tak je tomu třeba u kultovního časopisu Živel, který založili a graficky upravují Petr Krejzek, Klára Kvízová a Marek Pistora. Pokud jde o experimentální typografii, tak lze tento časopis (a zvláště jeho raná čísla) nazvat českým Emigre, pokud jde o texty, tak to Petr Krejzek charakterizoval jako teoretické práce a rozhovory na pomezí designu, komiksu a popkultury. A k popkultuře neodmyslitelně patří hudba. 

Časopis IdN (International designers Network) vychází v Hong Kongu a již z názvu je patrné, že představuje zajímavé příklady především grafického designu ze všech koutů světa. Tvůrci časopisu často kreativně pracují s výseky a různými druhy papíru. Proto je i dnes, v době celosvětově snadno dostupné informační sítě, důležité držet IdN časopis přímo v ruce, mít možnost hapticky si užít listování v něm, a proto je jeho nedílnou součástí také vložené DVD ilustrující články uvnitř každého čísla.

Právě pro ten zážitek pro všechny lidské smysly má rozhodně cenu dál tisknout časopisy i knihy. Vždyť ani sebedokonalejší obrazovka nemůže nahradit rozkoš z fyzického kontaktu s papírem či jiným materiálem a už vůbec nemůže evokovat jeho vůni.

Anebo si kupte si čtečku, možná dostanete knihu zdarma …